„Lidické děti“ v Borovanech

V minulých dnech prožily Borovany vzácnou návštěvu pamětnic lidické tragedie. Přijely dvě ženy a sice Marie Šupíková, které v červnu 1942 bylo deset let, kdežto Veronice Rýmonové pouhých několik měsíců. Jejich návštěva nebyla samoúčelná, ale důvodem bylo uskutečnění dvou setkání. Dopoledne navštívily základní školu, kde besedovaly se žáky a v podvečer následovalo setkání s občany.

Během jejich vyprávění bez zbytečné dramatizace byli posluchači neuvěřitelně pozorní, ať to byli žáci školy nebo dospělí lidé. Paní Šupíková přesvědčivě autenticky líčila události z průběhu první noci z devátého na desátý červen 1942, od náhlého probuzení a krutého nahnání obyvatel Lidic do Horákova statku a bez vysvětlení, proč se tak děje. Jako film pak odvíjela odvezení žen s dětmi do Kladna, násilné oddělení matek od dětí a další události až po konec války.

Krutý osud čekal děti, které podle scénáře rozkazu k lidické policejní akci, měly být poněmčeny. Ovšem tento příkaz byl dodržen pouze zčásti, když z 88 dětí odvezených do Lodže, bylo pouze sedm uznáno za schopné poněmčení. Ostatní byly otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených nákladních autech. Po skončení 2. světové války se do vlasti vrátily 143 lidické ženy a během dalších dvou let díky repatriačním komisím se podařilo zjistit 17 lidických dětí, které se rovněž vrátily.

Toto jsou pouhé úryvky nebo detailní postřehy během vyprávění obou žen. Citovaná je hlavně paní Šupíková, neboť paní Rýmonová se vrátila z dětského domova v Krči jako tříleté děcko.

Určitě je vhodné přiblížit slovní obrat „lidické děti“ v nadpisu, což samy dámy posluchačům vysvětlily. Totiž bezprostředně po válce vráceným dětem se tak pochopitelně říkalo, ale v Lidicích zůstalo při tomto přídomku i když vyrůstaly. Při jedné oficiální návštěvě Německa řekl moderátor, že na podium přijdou lidické děti. Každý prý čekal, kdy se tam objeví a zatím přišli dospělí lidé.

Obě besedy byly na vysoké úrovni a je škoda, že toto svědecké vyprávění neslyšela ministryně spravedlnosti Helena Válková, která nedávno řekla, že za protektorátu se toho moc nedělo. (téma ZDE)