Adresa
10. června 1942 čp. 161
273 54 Lidice
+420 312 253 083
obec@obec-lidice.cz
Lidický 8. květen
Snad mi čtenáři Zpravodaje prominou trochu „jiný“ náhled na jinak standardní a oficiální zprávu o státním svátku 8. května v naší obci. Stačilo by totiž napsat, že podobně jako každý rok, tak i letos se lidičtí občané vypravili od budovy obecního úřadu ke společnému hrobu lidických mužů na pietním území, aby zde položili kytici a vzpomenuli dnů odboje a ukončení 2. světové války před 64 lety. A jak se pravilo v pozvánce na tuto akci, je to také proto, že obec Lidice zaujímá v historii 2. světové války tragické místo a je na občanech nových Lidic, aby tradici tohoto místa uchovali a neustále připomínali.
Účast nebyla velká, a pokud jsem se rozhlédl po účastnících, zjistil jsem, že jsou to vlastně ti samí, kteří chodí pravidelně každý rok – zástupci vedení obce, členové Občanského sdružení Lidice a Lidické ženy a děti (zároveň členové Českého svazu bojovníků za svobodu), jejich potomci a rodinní příslušníci.
A v čem tedy spočívá ten jiný pohled? Když jsme odcházeli, tak jsem pořídil fotografii, na které jsou Jana Hanzlíková, Marie Šupíková a Václav Zelenka – všechno to jsou Lidické děti, které se po válce vrátily do republiky svým rodičům. Ale je tam vidět i 82 dětí z Lidic, které se po území své obce už nikdy neprojdou. V duchu jsem si představoval, jak by asi vypadaly? Byly by to jistě babičky a dědové, dávno již v důchodovém věku, těšily by se z vnoučat, posedávaly před svými baráčky, zdravily se se sousedy, dívaly se na televizi, v obchodech žehraly na drahotu, či v hospůdce nadávaly na dnešní poměry. A tak by to „normálně“ mělo být.
Na druhé fotografii je usmívající se Matěj Kučera – pravnuk jedné z Lidických žen. Často se říká, že lidé ve 2. světové válce položili život za svobodu a demokracii. Ale co si pod tím vlastně představit? Co třeba ten dětský úsměv? Není to snad pádný důvod? Třeba i to bychom si mohli uvědomit v momentě, kdy chodíme ke společnému hrobu lidických mužů položit květiny či věnec, zapálit svíčku a vzpomenout jejich památky.
Text i foto: Marek Veselý
-bk-
F o t o g a l e r i e