Tradični SVATOMARTINSKÉ posvícení si připomněli občané v Lidicích

S Lidicemi je navěky svázaný kostel Svatého Martina, který stával v původních, fašisty vypálených Lidicích. S tím se pojí i termín posvícení, který je 11. listopadu, v den, kdy slaví svůj svátek Martinové.

První zmínka o lidickém kostele Svatého Martina  pochází z roku 1352. V následujících letech byl několikrát poničen. Nový barokní chrám nechala postavit velkovévodkyně Marie Anna Toskánská v roce 1729. Ten byl vypálen a srovnán se zemí spolu s dalšími domy v roce 1942. Dnes kostel připomíná nový oltář z roku 2014 s obrazem Panny Marie Lidické, umístěný uprostřed základů.  (Zdroj: www.seznam.cz)

Ale zpět k posvícení. Mnozí to již bereme pouze jako slavnostní oběd u babičky (husa, knedlíky...) či zábavu a možnost se pobavit.

Jak to ale celé vzniklo? 

Výraz „posvícení“ znamená totéž co „posvěcení“. Dostavba kostela byla pro obec mimořádná událost, protože jeho stavbě obyvatelé obvykle věnovali mnoho práce a dle možností i peněz. Církev sama kostely zpravidla nestavěla, ale po dokončení kostel převzala a starala se (a stará) o jeho provoz i údržbu, včetně přípravy a přidělování duchovních jednotlivým farnostem pro službu církvi a Bohu. Výroční slavnost posvěcení kostela se také často označuje jako výroční pouť či prostě pouť – tento název se přenesl i na zábavu, která takovou oslavu doprovázela, a rozšířil se i na zábavní parky, které ztratily či nikdy neměly náboženskou souvislost.

Po dokončení stavby nemohl být kostel hned použit pro bohoslužby. Nejprve se musel slavnostním způsobem vyjmout ze světské sféry a posvěcením jej slavnostně vyčlenit pro služby Bohu.   (www.wikipedia.cz)

No a možná ještě jeden pohled do celého období oslav, kde je zmíněna i "pěkná hodinka"

tradiční posvícení na sv. Martina - 11. listopadu -  byl od středověku den, kdy  čeled končila svou službu a dostávala mzdu. Na sv. Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a pastýřem, ovčákem či ponocným. I to byla událost, která přímo volala po bohaté hostině. Navíc byla spojena s odevzdáváním platů vrchnosti, proto byl tento den tak oblíbený. Martinské posvícení se časem ujalo úplně všude.

V neděli šli všichni do kostela na slavnostní mši a po ní se podával oběd. Tvrdí se, že posvícenský oběd byl nejbohatší v celém roce. V 18. a 19. století se jedla polévka, různé druhy masa včetně pečené husy, knedlíky a zelí, smetanové omáčky, spousta koláčů a dalšího pečiva. K tomu nesměl chybět dostatek piva.

Večer bývala taneční zábava pro mládež, která se často protáhla až do dalšího dne. V pondělí po pouti se konala zábava s názvem pěkná neboli zlatá hodinka, která se ještě dnes v některých obcích dodržuje. Lidé se scházeli v hospodách s rozsvícenými svíčkami. V pondělí se také odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana (převážně na Moravě) nebo shazovali kozla ze skály či z kostelní věže. Před zabitím zvířete se vždycky odehrál symbolický soud, při němž se oběti vyčetla  spousta zlých skutků. To vše se dělo za účasti diváků z celé obce i okolí.

Úterní "sousedská" zábava se dnes většinou nedrží. Podle pamětníků to bývala příležitost k tanci pro starší obyvatele  vsi, a proto se hrávala pomalejší hudba. Dozvukem hlavní posvícenské zábavy pak bývala oslava konaná následující neděli, jíž se říkalo mladé posvícení. Posvícení bylo (stejně jako masopust) oblíbeným termínem pro pořádání zásnub a svateb.   (zdroj: www.ptejteseknihovny.cz)

Zmínili jsme "pěknou hodinku". V Lidicích i letos proběhla sousedská zábava a vzpomněli jsme na staré Lidice. Starostka obce Veronika Kellerová a Václav Hanf se skupinkou občanů uctili památku starých Lidic a jejich občanů položením věnce u hrobu zavražděných lidických mužů, nedaleko od místa kde stával kostel Svatého Martina.