Co se stalo před 100 lety v Lidicích? Plánovala se oprava zvonů, zanedlouho začala 1. světová válka ...

Dne 6. III. 1914 byli zde dva zástupci firmy Diepoldovy z Prahy za příčinou vyšetření oprav zvonů, o níž zažádáno dne 27. listopadu 1913 pod č. 618.

Zjištěno, že jeden zvon je prasklý, takže nutno jej přelíti, dva pak nutno upraviti tak, aby srdce bilo na jiná místa než dosud, jelikož je nebezpečí, že by časem též praskly.

Rozpočet na tyto práce činí 1000K.

Dne 28. července 1914, ale vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku ...

Kovové předměty kostelní odevzdány k válečným účelům

Z příkazu politického úřadu odevzdány dne 16. II. 1917 na radnici kladenské některé kovové předměty zdejšího kostela: 2 konvičky, tác - ostatní předměty byly c.k. konservátorem z odevzdávky vyňaty.

Prasklý zvon dosud je na věži - jakoby nikdo oň nestál. Snad dojde-li jednou naň - bude-li sejmut - bude to znamení konce války, jako jeho prasknutí bylo znamením začátku jejího. Netřeba být pověrčivým, ale toto je skutečností. Když zvon v r. 1913 praskl, tázal jsem se v duchu zaraženě, co že to má znamenat. Neuplynul ani rok, a odpověď byla tu: světová válka!  

Zvony k válečným účelům

Dne 17. dubna 1917 byl zde od c.k. voj. Velitelství v Praze vyslaný četař – p- stavitel Husák z Kladna shlédnout zvony, jež mají býti odevzdány válečným účelům. Číslo protokolu 1059 dto 18. IV. 1917. Pravil, že dle ustanovení nd.k. a konsistoře má býti prasklý zvon ponechán, kdežto oba dobré zvony mají býti odevzdány. Řekl jsem přímo, tomu, že nevěřím, že by nd.k. a konsistoř takové rozhodnutí učinila. Při konferenci v Kladně dne 19. IV. 1917 za účelem odevzdávky zvonů svolané, přesvědčil jsem se, že onen p. stavitel měl pravdu. Na výkaze byl totiž prasklý zvon označen nd.k. a konsistoří červenou čarou na znamení, že má být ponechán. Poněvadž však zvonem tím nelze zvoniti, leč by byl přelit, přelití pak již před válkou odhadnuto na 1 tisíc korun, žádal jsem ihned při konferenci, by zde byl ponechán zvon veliký, uhraňák „Clemens“, a zvon malý umíráček, kdežto zvon prasklý, aby byl rekvizován. Zástupci c. a k. patronátního úřadu p. komisař Zezula, s mým návrhem souhlasil.

Odevzdání zvonů

V tomto smyslu podal jsem ihned dne 19.IV.1917 pod č.245 žádost k c.k. vojenskému velitelství v Praze, vyžádav si připojení dobrozdání c. a k. patronátního úřadu, poukazuje k tomu, že nebylo by vůbec možno v Lidicích zvoniti, kdyby oba dobré zvony byly rekvizovány. Při konferenci dne 19.IV.1917 v Kladně jsem se dověděl, že kanovnická visitace koná se v Lidicích dne 2. Května 1917.

Vidinivisitacione canonica die 2.Mar.1917

Při visitaci upozornil jsem p. vikáře Václava Brabce – jmenován skutečným vikářem dle výnosu nd.k a konsistoře dto 28.III 1917 č.3531, na žalostný stav lavic kostelních jež při opravě klenby takřka zúmyslně byly zničeny, a o jejichž nápravu jsem již na všech možných místech – též v nd.k. a konsistoře žádal, bohužel dosud marně. Žádal jsem proto, by odp. vikář sám v té věci zakročil vzhledem k tomu, že návštěva chrámu Páně tím trpí, neboť do lavic není možno sedat, jednak proto, že každé chvíle, některá praskne, mimoto jsou tak ponechány, že si lidé šaty poškodí. Tato okolnost, jakož i zamýšlená odevzdávka zvonů trpce budou věřícími pociťovány.

Vidi: Venceslavs Vrabec aep. Vicaro

Rekvizice zvonů

Dle vyřazení c.k. voj. Velitelství v Praze ze dne 27.IV.1917 č.3.A.No.3224 bude odebrán z věže kostelní pouze zvon prasklý – oba ostatní budou ponechány. C.k. zemský konsevatorský úřad v Praze 20.V.1917 č. 1157 projevuje svůj souhlas, aby pouze prasklý zvon byl odevzdán.  Dne 7.V. na zpáteční cestě z Prahy šli jsme se sousedem p. farářem hostouňským z Jenče. Cestou rozezvučely se zvony hostouňské, čehož příčinu dověděli jsme se teprve v Hostouni: zvony budou se snímati. Poslední zvuk jejich provázel mne pak celou cestu až do Lidic. Druhý den totéž u nás v Lidicích. 8.V. dostavil se na faru vojín se vzkazem, že druhý den dostaví se vojíni k sejmutí zvonů. Vykázal jsem se předpisy c.k. voj. velitelství  i c.k. konservatorátu dle nichž bude odebrán pouze zvon prasklý. Na večer vyzváněno všemi zvony na rozloučenou, jakoby se loučil člen rodiny s domovem. Prasklý „bratr“ (Václav) Martin naposledy si zahlaholil s bratrem Klementem a umíráčkem, aby se pak odmlčel navždy ve své podobě, a jednou s jinými bratry, proměněn v nástroj válečný vydal zvuk tam kdesi na bojišti. Kdežto jinde lidé plakali, když zvony byly brány z věže, u nás v Lidicích ač i tu bylo jakési dojetí, přece pro prasklý zvon nikdo neplakal, naopak s jakýmsi zadostiučiněním a touhou do budoucna provázeno jeho sejmutí, jelikož jeho prasknutí v r. 1913 považováno za znamení nešťastné. Kéž jeho odstranění odstraní i všechen ten svízel a žal, jenž nás tu v době tří let světové války potkal – kéž jeho sejmutí je radostnou předzvěstí toužebného míru – konec všech útrap!

Dne 9. května 1917 v den Nejvyšších Narozenin jejího Veličenstva, císařovny a královny Zity poprvé konal zdravý „Klement“ službu za svého nemocného a rekvizovaného bratra (Václava) Martina oslavuje svým zdravým zvukem památný den.

Téhož dne odpoledne byl sňatý zvon odvezen p. Augustinem  Novákem na nádraží do Středokluk, byv předtím ofotografován. Zástupci vojenskému dáno stvrzení pod. č. 293. Dto 9.V.1917, že snětím zvonu nezpůsobena žádná škoda na zdivu kostelním.

Váha zvonu zjištěna na nádraží středokluckém: 128 kg.

Soupis opravený s udanou váhou zaslán vd.k. a vikariátnímu úřadu v Rapicích dne 9.V.1917 pod č.294. Opis c.k. voj. velitelství č.3224 dto 27.IV.1917 odevzdán 10.V.1917 zástupci voj.(Korp.Oberherr).

Zdroj: Farní kroniky 1836 - 1942

Přepis: Bohumil Kučera