CO MI ŘÍKÁVALA MOJE BABIČKA

Do Bělok se nemuselo po silnici přes Makotřasy. Chodilo se višňovkou přes Křížovou cestu (ta tam stále je), roklemi (ty už tam nejsou, zavezly se při výstavbě metra), za nimi doleva, dále kolem Běláku (Bělocký háj) a na jeho konci po silnici vpravo do vsi.

Do Hostouně se šlo polma, kolem hřbitova, za Pitínovic do Rákosovic polí, směrem na Krupí (nevím proč se to tak jmenovalo, ale je to západní část Bělockého háje). Ta cesta bývala vyšlapaná ještě do dob, kdy se konaly v kulturním domě v Lidicích čaje. Tudy chodili lidé z Dobrovíze a Hostouně za tanečkem. Na dobré hrušky jsme chodili do alejíček za Salvátorem vlevo (sv. Salvátor – boží muka před sušičkou). Nebo se tam taky říkalo U párovek (tam byly v létě stohy a u nich byly parní stroje, které poháněly mlátičky. Naše rodiče a prarodiče tam museli po práci, za dob strany a vlády, chodit pomáhat v padesátých letech budovat socialismus). Alejíčka byla úvozová cesta začínající u „Salvátora“ a směřující po horizontu západně do Hřebče. Dnes je neudržovaná, ale staré hrušky v ní stále rodí, obzvláště koprčky. Alejíčka jsou dnes přerušena státní silnicí a křižovatkou umístěnou severně od hřiště. Mezi bývalou kantýnou a zahradnictvím byly vysázeny švestky a slívy. Lidické ženy tam chodily na švestky. Říkaly do „lágru“, to proto, že ubikace byly podobné těm v Ravensbrücku. Na třešně se chodívalo do Kulhavejch višňovky, ta byla asi 100 m od větrolamu pod 15 kiosky a 100 m pod státní silnicí (dálnicí) na Makotřasy. Dnes už tam višňovka asi není. Na proutí k pletení hodovaček jsme chodili do vrbiček (někdo tomu taky říkal do „goril“, to je pod starou čističkou, směrem k severnímu břehu nerváku). Stará paní Lukášová, když ji někdo rozčílil, tak ho posílala za vejrovnu. To byla místnost asi 2x3 metry nad novým hřbitovem, měla dveře na sever a dvě okýnka na jih, před nimi byl stojan pro výra, toho tam myslivci posadili a na něj nalítávali jiní škodní ptáci a nimrodi je stříleli. Nevím, jestli to tam ještě je. „Na dálnici“ se říkávalo nové betonové silnici od Koníčkovic mlýna k buštěhradskému vodojemu, na níž se jezdil Lidický trojúhelník (závody motocyklů a automobilů, okruh buštěhradský vodojem – Koníčkovic mlýn – Vypich – přes Buštěhrad), to bylo v padesátých létech a na přechodu mezi hřišti byla hlavní tribuna a před ní start a cíl. Mezi lidickou čekárnou a buštěhradským hřbitovem bylo depo závodních strojů. Nevím, kolikrát se to jelo, ale bylo to asi v letech 1950-asi 1954. Jindřich Hromádka – lidický pošťák (50-60. léta), který zajížděl na své motorce značky ČZ taky do Makotřas. To byl starej dobrák, kterej pro lidické, kromě doručování sehnal i nemožné – měl známosti. Pane Hromádka, nevíte, kde bych sehnal(a) to a to, a do dvou, tří dnů člověk věděl kam jít, nebo to sám pošťák přivezl. Jdeme do Švíkárny, to byly stavební sklady pro výstavbu západní části Lidic a kulturáku (dnes zde stojí garáže za domky č.p.1-6). Tady vedl sklad zedník, truhlář, tesař a armovač pan Švíka ze Hřebče. Mimochodem skvělý hráč na heligonku, se kterou mockrát v kantýně hrál a zpíval starý písničky, při nichž si někdy štamgasti a štamgastky hodili tanečky. Noční cesty z kantýny prý „bravurně zvládal“ s heligonkou na kole, které ho vozilo do Lidic a zpět. Musím přiznat, že za Švíkárnou se někteří z nás učívali kouřit. Bezděra je propadlo na poli vlevo silnice ze starých Lidic do Hřebče. Jeho geologický původ není znám, ale zdá se, že vzniklo nad rozsáhlým prameništěm, jehož vody odcházejí strouhami pod silnicí a směřují na sever do Lidického potoka. Do skály jsme vozili popel a vůbec všelijaké harampádí, které se většinu už nedalo jinak použít. Bylo to složiště suti umístěné dnes přibližně na jih od čp. 185 ulice Starosty Hejmy. Skála se tomuto místu říkávalo, protože se zde těžila opuka používaná do základů domů nových Lidic. Opuka ze zdejšího lomu byla kvalitní, tedy se nedrolila a v základech prý tvrdila muziku, jak se o ní pochvalně vyjadřoval stavební hlídač pan Šulc. No a proč je na sever od hřiště uprostřed pole ten kopeček? Není to kopeček ledajaký, ale jde o vodní zdroj využívaný ku stavbě Lidic. Vodovod vedl pod zemí do obce a potrubí nad zem vycházelo jen v určitých místech, jako byly veliké dřevěné karby na hašení vápna a hluboké jímky. Třeba zrovna na rohové parcele ulice Josefa Štemberky čp. 97. Dnes už ale vodovod nefunguje. Občas se ale na prázdné ocelové trubky, potažené asfaltem, může někde narazit. Kdo by ale kopal bez užitku do nezámrzné hloubky, která je v našich zeměpisných šířkách asi metr.

Text a foto: Jaroslav Adamec